Za tým Nibblers tentokrát šli: Viktor, Adam, Kristýna a Viktor :-)
Tak takhle to začalo. Pěkného sobotního odpoledne se na Střeleckém ostrově v Praze sešlo přes tisíc účastníků letošní hry Bedna. Pro většinu z nás začal první soutěžní úkol ještě před oficiálním startem hry, spočíval v nalezení dalších členů našeho týmu.
Po registraci na startu jsme dostali instrukce, že každý hráč si vybere jedno písmenko, které si napíše na papír formátu A4 a přišpendlí si ho na hruď. Organizátoři poté vyvolávali skupiny slov typu "Zvíře alespoň na šest písmen!" Naším úkolem bylo najít ve svém okolí taková písmena, se kterými by bylo možné zadané slovo vytvořit, a tito hráči prošli startovní bránou. Ve chvíli, kdy se dostal ven celý tým, dostal zadání prvního úkolu a mohl jít luštit.
V první zprávě se objevily symboly, jejichž názvy jsme měli popsané v Bednářských listech, stačilo jen přiřadit správné názvy k obrázkům. Zpráva nás poslala kousek dál na Kampu, kde jsme dostali návod na výrobu dosti komplikovaného šifrovacího stroje, u kterého jsme věděli polohy kamenů, ale pomocí více dílčích šifer jsme potřebovali zjistit jejich počáteční orientaci, protože při zakódování nebo dekódování zprávy se kameny postupně otáčejí.
Dílčích šifer jsme příliš mnoho nevyřešili, tak se nastavení stroje trochu zkomplikovalo malým množstvím vstupních dat. Nakonec jsme odhalili jeho počáteční nastavení, ale dokázali jsme úspěšně dekódovat pouze polovinu zprávy. Snažíme se znovu diskutovat, zda je orientace některých kamenů jednoznačná, ale to už nám přicházi SMS s nápovědou, rychle opravujeme jeden chybně potočený kámen a dostáváme další, docela pěknou grafickou šifru, kde se pímenka tvoří pomocí různých úseček a oblouků v trojúhelníku. Zpráva nás poté posílá na staré město, kde úspěšně řešíme hned několik zpráv, nicméně občas nám přijde nastavený limit do nápovědy zbytečně krátký, protože nám přišla rada hned chvilku po rychlém vylutění. Postupně sbíráme tři fragmenty šifry číslo čtyři a kvůli dešti se jdeme schovat do KFC na Národní třídě.
Zprávu nejdříve kompletujeme třemi způsoby, narychlo opisujeme písmenka na čtverečkovaný papír a vedle toho slepujeme ještě autentičtější verzi. Ve chvíli, kdy se daří odhalit princip šifry, zkoušíme lístečky rozstříhat, aby se s nimi dalo posouvat, ale ty jsou nakonec na takový typ manipulace příliš malé. Vítěží způsob proškrtávání slov na papíře.
Šifra nás dále posílá do Františkánské zahrady, respektive před ni, protože touto dobou jsou již vrata uzavřená.
Na Jungmannově náměstí dostáváme cédéčko. Podle indicií v Bednářských listech jsme se obávali, že budeme poslouchat zpěv ptáků, ale k naší radosti se toho vyklubal popis cesty, respektive zvuky typické pro jednotlivá místa, kudy poutník prochází. U hospody se ozývají hlasy, u divadla třeba potlesk, u stavby zvuky různých nástrojů. Postupem času se daří posouvat se podle poslouchaných zvuků. U Stavovského divadla se dostáváme na scestí, dlouho míříme špatným směrem, ale pak Viktora napadá, kam že to člověk může stoupat po tolika schodech nahoru, do hudebního klubu v budově Kotvy. Tady dostáváme další zprávu a SMS systém nám píše, že jsme zde na šestnácté pozici.
Poslouchej - teď!
Zpráva, kterou jsme dostali, byla poměrně jednoduchá šifrovací mřížka, která nám však dokázala zamotat hlavu. Přečtený text nám radil, že máme zjistit, co nám chybí a co nám přebývá, nicméně zbylá písmena nám dávala nesrozumitelný text CTIOBOSM. Chvíli se snažíme marně přijít na řešení, než se na písmenka podíval Adam a zjistil jejich správnou podstatu: ČTI OB OSM :-))) Vsledná zpráva je už dílem okamžiku a my spěcháme rychle na jeden z posledních vlaků metra, aby nás dopravil do oblasti Hloubětína, kde se hra přesouvá do více terénní části
Viktor: "Teď by to chtělo prosvětlovák." Já: "A co ta výloha, o kterou se opíráme?" :-))
U sedmého stanoviště dostáváme cosi, co vypadá jako morseovka, ale jasně nesedí pošet oddělovátek. Během několika okamžiků je odhalena již čitelná podoba Morseovy abecedy, papír však bylo třeba otočit o čtyřicet pět stupňů. Rychle luštíme zprávu a pohybujeme se dál. Přicházíme k osmému stanovišti a překvapeni zjišťujeme, že jsme se octli na jedenácté příčce. V šifře jsou rychle odhaleny pláště krychliček, které hbitě vyrábíme a o chvíli později na jejich horních podstavách čteme text "DOKOLA". Nyní ale následují marné tři hodiny seskupování kostiček, vyzkoušeli jsme snad všechny směry, pozice a rotace, ve kterých mají krychličy stát, ale nikdy se nám neobjevil čitelný text. Adam má návrh, zda nepoložit krychličky na pozice vyznačené v druhém exempláři zadání, ale nápad zavrhujeme s tím, že šifra by měla být řešitelná pouze s jediným exemplářem, není tedy třeba míchat dva do sebe. O mnoho hodin později jsme se dozvěděli, jak špatné bylo toto přesvědčení, kvůli kterému jsme přišli o vyluštění šifry, protože kostičky se skutečně měly postavit na pozice vyznačené na druhém obrázku.
My ale už nevíme kudy kam, tak čerpáme jedinou možnost nápovědy, která nás posílá k hrázi blízkého rybníka. Zde zjišťujeme, že jsme se propadli kamsi na sedmnáctou příčku, což ale není nijak hrozné, ty pekelné kostičky daly asi zabrat každému.
U rybníka dostáváme na papíru A4 turistickou mapu. Nějakou dobu ji prohlížíme, ale nepřipadá nám na ní pranic divného. Po chvíli objevuje Adam na zadní straně s legendou značku "další stanoviště", označenou malou černou šipkou. Rychle prohlížíme celou mapu a hledáme onu malou černou značku, ale nikde na mapě není. Viktor přichází s nápadem značku ze zadní strany propíchnout, což by nám dalo pozici na straně přední. Napadá nás, jestli organizátoři řešili soutisk těchto dvou stran, protože místo nám nevychází jednoznačně, ale nenapadá nás nic lepšího. Nesrovnalostí bylo, že nová pozice od nás byla vzdálena asi pět kilometrů, trochu moc na další stanoviště, ale ještě dost málo na to, abychom tento způsob řešení prohlásili na nesmysl.
Vyrážíme tedy na cestu, po delší době objevujeme stopy značící pohyb dalších týmů, navíc ještě podpořený odhozenou hromádkou oněch bílých kostiček. Cesta k určenému rybníku je poměrně komplikovaná, musíme místo lehce přejít dopředu a poté se po jiné cestě vrátit. Zde potkáváme zaparkované auto státní policie se dvěma muži zákona spícími uvnitř. Evidentně byli schovaní tak, aby je nikdo nenašel. Procházíme okolo nich a zjištujeme, že jsme vybrali špatnou cestu, teď nám v cestě stojí ještě potok. Většině se nechce vracet, tak volíme různý způsob překonání, buď přeskok, nebo brodění bez bot. Začíná nám dost hustě pršet, hledáme všude v okolí další zadání a vidíme na místě hned několik týmů. Zprávu však nikde nenacházíme. Kontaktujeme jiný tým, zda je možné, že je další stanoviště pět kilometrů na jih, ale dostáváme odpověď, že určitě ne, že jsme luštili špatně. Zmoklí se jdeme schovat do nejbližší autobusové zastávky a snažíme se přijít na princip šifry. Mapa nám přijde v pořádku, naše pozornost se tedy obračí k legendě na druhé straně. V ní odhalujeme hned několik nesrovnalostí, ale příliš nesourodých na to, aby se nám podařilo z nich něco vyčíst. Situaci nakonec zachaňuje (myslím) Viktor, který pokládá trefnou otázku: "Co dělá ten přívoz uprostřed pole?" Další dění je již dílem okamžiku, nacházíme například hraniční přechod, dva prameny naproti sobě, lyřařský vlek uprostřed pole a mnoho dalších. Tyto značky nám jasně dávají tvar šipky označující další stanoviště. Nu, vydáváme se na dlouhou cestu zpět a vyrovnáváme se s celkovou zacházkou DESET kilometrů, což nám dává včetně hledání stanoviště ztrátu asi tři hodiny. Říkáme si, že je velká škody té značky dalšího stanoviště, která zřejmě zmátla větší počet týmů.
Dorážíme na stanoviště se zprávou a schováváme se pod malý přístřešek u garáže. Již několik hodin hustě prší, máme mokré oblečení a je poměrně zima. Šifra ve formě textu vypadá velmi nepříjemně, nevypadá, že by dávala nějaké pěkné a jednoznačné řešení a postupně někteří ztrácíme motivaci k řešení, zvlášť když se obrací vítr a začíná na nás pršet i pod přístřeškem. Řešení dál táhne hlavně Viktor, ale nedaří se nám přijít na žádnou nosnou myšlenku.
Kvůli počasí se schováváme pod železničním viaduktem, kde neprší, ale i tak nás otravuje vlezlá zima. Ve dvanáct hodin zde naši snahu ukončujeme na desáté šifře, celou akci však hodnotíme jako velmi úspěšnou, hlavně ve chvílích, kdy jsme na přední pozici potkali i zkušené týmy v přední části soutěžního pole.
