akce.welryba.cz :: Rusko :: Bajkal - Altaj :: léto 2006
Ne 2.6
Po 3.6
Út 4.6
St 5.6
Čt 6.6
Pá 7.6
So 8.6
Ne 9.6
Po 10.6
Út 11.6
St 12.6
St 13.6
Sobota 8. července
Příjezd do Irkutska


Místo toho, abychom se chystali ke spánku, začínáme balit do batohů. Jsou asi tři hodiny, my přijíždíme na velké nádraží a douho nás posunují a přepojují. Spolu se třemi Američany zkoušíme najít non-stop internet café, které mají ve svém průvodci. Procházíme nočním městem a přecházíme velký most přes řeku. Chvíli bloudíme po uličkách a zjišťujeme, že zmíněná kavárna žřejmě vůbec neexistuje. Rozhodli jsme se pokračovat až k autobusovému nádraží, odkud Američané odjížděli na ostrov Olchon. To byl i náš cíl, ale my jsme si narozdíl od nich ještě museli nechat vystavit registraci na imigrační kartě, bez které bychom mohli inkasovat nepříjemně vysokou pokutu, tak jsme si jen opsali odjezdy autobusů. Vyčkali jsme do rána a vydali jsme se hledat agenturu, která by nám vyřídila registraci.

Věci jsme nechali před jedním obchodem, kde ostatní čekali a já s Radkem jsme vyrazili dál. Bajkalskou ulici jsme našli poměrně brzo, ale byla tak dlouhá, že jsme museli popojet několik stanic trolejbusem. Narozdí od nás prodává lístky prodavač přímo ve vozidle, tak že si je nemusíte shánět předem, ale těžko zase pojedete načerno. Nyní jsme se nacházeli na periferii města, všude okolo nás byly velké ošklivé šedivé paneláky. Co nám ale přišlo zarážející, že centrum tvořily původní dřevěná stavení, která byla vesměs polorozpadlá. Správné číslo domu jsme na sídlišti hledali poměrně dlouho, dům nakonec vypadal velmi odpudivě. Uvnitř jsme se dozvěděli, že o takové agentuře nikdy neslyšeli, a navíc že v sobotu tam stejně nikdo nebude. Vrátili jsme se tedy k obchodu k ostatním. K našemu překvapení majitel obchodu mluvil trochu česky a poradil nám, že máme hledat úřad, kterému říkají OVIR, ale otevřeno tam prý bude až v pondělí. Dohodli jsme se, že na dva dny zajedeme k břehu Bajkalu do několik desítek kilometrů vzdálené Listvjanky a registraci budeme řešit až v pondělí.

Lístek na trolejbus za 5 R.



Autobus nám těsně ujel a my jsme na další čekali tři a půl hodiny. Po probdělé noci jsme byli velmi unavení.






Já jsem pro změnu prospal celou cestu v autobuse probudil jsem se až u Bajkalu. Tak jsme popošli asi o tři kilometry dál, kde jsme se vykoupali a postavili stany, kupodivu jsme nebyli sami.

První kontakt s jedenáctistupňovou vodou Bajkalu.












Potom začalo poprchávat, tak jsme asi na hodinu zalezli dovnitř. Když přestalo, společně se spulubydlícími jsme vzkřísili oheň a uvařili ovesnou kaši. Sousedé byli bratr a sestra z Irkutska a na víkend jeli k Bajkalu pod stan. Do setmění jsme seděli u ohně a povídali si, oni nám potom zahráli na kytaru. Poté začalo opět pršet a pršelo až do odpoledne dalšího dne, kdy jsme se probudili...