Ráno nás vzbudil zvuk motoru. U seníku auto zpomalilo a kdosi se nás zeptal, co to tam my chlapci děláme. Tak se chlapec ujal slova a vysvětlil, že spíme, protože venku je zima, a hajný že plašíme zvěř a že hamba nám, ale vcelku pro nás měl pochopení. Pak se nás ještě ptal, kam vandrujeme dál a upozornil nás, že vidět nás lesní stráž, bude hůř. Nějak jsme si večer nevšimli, že lesní stráž má chatu sto metrů od seníku...
Tak jsme se sbalili a popošli k té chatě pod přístřešek, kde jsme si uvařili k snídani (zase tak brzo - už asi ve dvanáct...) polívku s kuskusem a pak vyrazili čím dál hustšímu a studenějšímu dešti vstříc.
Cestou jsme potkali krásný komín bývalých skláren a jak jsme jej obdivovali, došli jsme nejspíš někam, kam jsme dojít tak úplně nechtěli... ale tím si nejsem tak zcela jistá, protože mi můj orientační smysl nedovolí poznat ani jestli jsme zabloudili nebo ne :o) Ale po Rybništi jsme chodili dost dlouho :-D
Nakonec jsme dorazili do Krásné Lípy a po dlouhém hledání a bloudění jsme našli snad jedinou otevřenou hospodu tam. Nevařili, ale překvápko pro nás měli - jak jsme doplňovali tekutiny za celý den a po těch čtyřech pivech se chystali zaplatit, ptáme se po útratě - 52 korun. To je v Praze na piva tak dvě... A Vratislav je moc dobrej. Neuvěřitelná hospoda. A ještě jsme si u té hospody (před ní dokonce :-D) všimli úplně neuvěřitelného hala kolem měsíce...
Z hospy jsme pak vyrazili dál, cíl byl jasný - jako trest všem, kdo jet měli a nejeli, musíme pokořit. A protože nejsme troškaři, směřovali jsme naše kroky na krásný cihlový Dýmník.
Kopec má 515 metrů, rozhledna 15 metrů... kam se hrabe nějaké Slovinsko :-D
Nejprve jsme si opět na ohýnku uvařili a pak se nastěhovali do rozhledny, pěkně do zaskleného vršku, a koukali po Česku i Německu na ohňostroje a všelijaká pekla připomínající začátek války... kolik ten hluk a oheň dohromady stál? Proč to ti lidi dělají? Ale je fakt, že to bylo pěkné :o)
A abychom ani my nebyli out, taky jsme si prskli - rachejtlemi prošlými o tři roky, ale většina fungovala ;o) Jeden čmeláček trefil Viktora do boty, ty vystřelovací nevystřelovaly, ale hezky barevně tryskaly a syčely, fontána opravdu fontánovala a druhý čmeláček i vzlétl ze země ;o)
Uléhali jsme asi ve tři, po přípitku zdravotní ořechovicí :o)
Spali jste někdy na seně? Nic lepšího snad už není :o)
I sluníčko se nám na chvilku ukázalo!
Rumburk. 1.1.2007, časně zrána ;)