Tmou 8 :: 3.11 - 4.11 2006

Tým "Na Baterky"

Terka Beránková :: Pavla Grubhofferová :: Viktor Chvátal :: Martin * E.T. * Káldy :: Jan * Jimi * Rygl

Do hlavní soutěže jsme šli bohužel zase ve čtyřech. Sice jsme doplnili pátého člena, ale E.T. se Tmou nemohl zúčastnit, tak nám alespoň velmi vydatně pomohl s kvalifikací.
Jinak letošní Tmou! začala velmi netradičně. Sešli jsme se na jednom z vrcholků v centru Brna, jehož jméno neznám, ale je z něho krásný výhled na celé město. Všude okolo byl sníh a mrzlo, coč dodávalo hře neobvyklou atmosféru.
Při registraci jsme dostali tři nálepky z názvem týmu a písmeny A, B a C. Tým jsme tdy museli rozdělit na tři části, v nichž jeden člen měl nalepenou nálepku s písmenkem. Potom jsme se rozešli na tři místa na poměrně velké planině, na kažném byli lidé se stejným písmenkem. Tady sjme si zavázali šátky přes oči a po odstartování jsme museli najít zbytek týmu. Pokud se to někomu podaří, měl za úkol rozvítit baterky a tím přivolat organizátory.
Čekali jsme tedy, až zazní hymna tmou a poté jsme začali vykřikovat jména lidí a týmů, které jsme chtěli potkat. Všude bl takový kravál, že jsem nevěřil, že se toto může podařit. Naštětí to mělo trvat maximálně hodinu, pak dostali zadání všichni. Poslouchal jsem, kterým směrem je největší křik, pomalu jsem se dostával k tomu místu a po cestě jsem křičel název našeho týmu. Asi po pěti minutách jsem se našel s Terkou. Potom už jsme křičeli společně, ale dlouho jsme naši druhou polovinu nemohli najít. Bál jsem se, že budeme tápat a kičet až do úplného ochraptění. Asi po dvaceti minutách od zahájení (pozor, můj časový odhad je velmi nepřesný) jsme potkali tým Prahory, který se snažil utvořit řetěz lidí srovnaných abecedně podle názvů týmu. Myšlenka se nám poměrně zalíbila, zak jsme se zařadili. Časem se nám dařilo do řetězu zapojit další a další týmy, čímž jsme zvětšovali pravděpodobnost toho, že potkáme i zbytek našich Baterek, ovšem na úkor konkurenční výhody. Po nějaké době jsme se skutečně potkali, nezávisle na tom, že jsme byli součástí řetězu. Od něho jsme se oddělili, spojili jsme ho zase dohromady a zavolali organizátory. Ti nám dali zadání a řekli nám, že máme opustit místo začátku hry.
Popošli jsme o pár set metrů dál, kde jsme rozlořili karimatku a začali luštit. Po půl hodině nám ale začala být značná zima, tak jsme se přesunuli do blízké Kinokavárny, kde jsme hezky v teple u čaje pokračovali s řešením.



Zjistili jsme, že slova se zapisují pozpátku a samohlásky se k ním přilepují pomocí různých přídavných znaků. Když jsme napsali k šifrovacím znakům písmenka , vyšlo nám "SLO JE KŘEMÍLEK NA PANENSKÉ HE KT V PARČÍKU HLEDEJTE KONTA". Některá slova nám vůbec nevyšla, ale znali jsme název ulice a věděli jsme, že máme hledat v parčíku. Tam jsme za chvíli dorazili, ale byli jsme zaskočeni tím, že po nás chtěli heslo. Tady jsme se ovšem přaštili do hlavy a slova se nám okamžitě spojila. Text se sice četl zprava doleva, ale zároveň i zeshora dolů, ale zdola nahoru. Když jsme text přečetli znova, dostali jsme "HLEDEJTE KONTAKT V PARČÍKU NA PANENSKÉ HESLO JE KŘEMÍLEK". Zde jsme dostali papír s nápovědou a průhlednou hadičku plnou bonbonů Tic-Tac.



Z nápovědního papírku nám za chvíli bylo jasné, že bude třeba bonbóny postupně ochutnávat a podle příchutí jim přidělit tečku, čárku nebo lomítko, čímž jsme dostali morseovku. Hlavní kámen úrazu ovšem byl, že ze začátku nám všechny příchutě přišly úplně stejné. Později jsme se je naučili od sebe rozeznat, ale tento stav netrval dlouho, po nějaké době nám zase přišly skoro stejné. Zajídali jsme je tedy chlebem, abychom aspoň trochu neutralizovali chuť v ústech a chutě rozpoznali.



Bonbóny jsme v daném pořadí pokládali na papír a pečlivě jsme je číslovali, abychom je měli seřazené pro případ nutné kontroly.



Tady nám docela pěkně vycházelo "UZKADOR", ale potom jsme z šifry dostali už jen změť písmenek, tam už jsme měli chutě velmi promíchané. Šli jsme tedy do úzké ulice k domu Dornych, kde jsme zahlédli mnoho týmů, ale nebylo nám jasné, kde je umístěno zadání šifry. Dům jsme celý obešli, ale nic jsme nenašli. V tom jsme na velkém reklamním panelu na protějším baráku zahlédli logo Tmou a za ním následovala série fotografií. Počkali jsme, až zadání poběží znova, natočili jsme ho na foťák a odebrali jsme se na nádraží, kde bylo alespoň trochu teplo.



Podařilo se nám identifikovat jen devět míst z dvanácti, z toho sedmi body bylo možné proložit elipsu a další dva byli kdesi mimo.



Vůbec nám nebylo jasné, co s nimi máme dělat, nedostávali jsme žádné jednoznačné řešení. Nad šifrou jsme dumali přes dvě hodiny, potom jsme se rozhodli jít kamsi doprostřed všech bodů na elipse, nehledě na další dva, které byly pryč. Po chvíli hledání jsme šifru skutečně našli, ale pořád jsme nevěděli, jaké má být správné řešení.
Na novém zadání byl moc pěkně nakreslený komiks se čtyřlístkem. Příběh popisoval cestu. My jsme přemýšleli, zda po ní máme jít odpředu nebo odzadu. Na posledním obrázku bylo pískoviště, které bylo v parku se zadáním taky, tak nás napadlo yvhledávat cestu v opačném pořadí. Jakékoliv místo z komiksu jsme kledali asi dvě a půl hodiny, okolo parku jsme obcházeli ve stále větších a větších kruzích. Teprve když jsme hledání skoro vzdávali, našli jsme okno z prvního obrázku. Další hledání šlo už jako po másle a za chvíli jsme dostali do ruky zadání číslo pět - audionahrávku na CD.
To byl náš kámen úrazu. Některé nahrávky jsme poznali, vapsali jsme si jejich názvy. Také nás napadlo napsat si délky všech stop, to ale k ničemu nevedlo. Podle nápovědy "Roky řídí vaše kroky" jsme zkusili přiřadit nahrávkám dobu jejich vzniku, ale u většiny to bylo zcela nemožné - buď jsme nevěděli, kdy daný film či skladba vznikly, nebo jsme je ani neznali. Říkali jsme si, že jsme přeci na šifrovačce, tak po nás snad nebudou chtít znát tolik faktických informací a snažili jsme se dostat nějakou rozumnou šifru, ale to se nám už nepodařilo... :(
Ráno jsme šli zase na nádraží, kde jsme znovu poslouchali nahrávku, ale u poslouchání jsme usínali a nic nás nenapadalo...



Nevím, co se to s letošní tmou stalo, ale mám pocit, že místo šifer s jednoznačným řešením jsme dostali akorát úkoly, které závisely na na faktických znalostech, nikoliv na schopnosti luštit šifru. Tím se samozřejmě dostali do výhody ti, co znali buď místa v Brně, nebo dobu vzniku některých skladeb či filmů. Skoro to vypadá, že opravdové šifry byly pouze na kvalifikaci.


Vyfotil a sepsal Viktor Chvátal.